Za týden tomu bude bezmála na den přesně téměř sedm měsíců, kdy jsem opustila, téměř neznalá norštiny, bez slovníku, bez přátel, bez pana Vlka (mého ctihodného plyšáka, kterého mi darovali mí skvělí sourozenci a který má v břiše Karkulčinu babičku), pouze se dvěma českými knížkami a jedním kufrem nacpaným k prasknutí jenom s pár Noky v kapse a s malou, nedostačující svačinou (hlavně bez pití, protože to by mi zkonfiskovali na letišti; víte jakou jsem měla žízeň?) svůj rodný dům. Celých těch sedm měsíců jsem se snažila proniknout do norské mentality a zde vám předávám své výsledky.
Zjištění první: Každý Nor běhá. Hubení, tlustí, mladí, staří, v létě, v zimě, v slunci, v dešti, v botách nebo na běžkách...Pořád! A pokud Nor neběhá, tak o tom alespoň mluví a sleduje to v televizi. Cizinci si stěžují, že v době různých mistrovství a šampionátů poklesne pracovitost každého správného seveřana alespoň o polovinu, neb musí mít v pracovní době puštěné rádio nebo internetové zpravodajství. Zažila jsem i situaci, kdy uprostřed smažení večeře (bylo puštěné rádio), opustila Norka škvířící pánev a s výkřikem:"Tohle musím vidět!" se rozběhla k televizní obrazovce zanechávajíc pánev (a její obsah) vlastnímu osudu.
Jak se s tím vyrovnávají cizinci: Norové jsou blázni, pomyslí si většina a rozhodne se soustředit na důležitější aspekty sociálního života. Po chvíli přijde na to, že žádné nejsou. Pokud nesledujete mistrovství, jako byste nebyli. Pokud neběháte, jakbysmet...navíc jsou sportcentra a jakákoliv jiná sportovní vyžití extrémě drahá a pokud chcete levnější, musíte podepsat vlastní krví rok trvající smlouvu. Cizinec si nakonec řekne, že na tom běhání něco asi bude. A než se naděje, koupí si běžecké boty a už je lapen.
Zjištění druhé: Každý Nor umí plést. Ano přátelé, všichni se učí plést ve škole a většina z nich se vám ráda pochlubí, co všechno upletla. Ta tam je éra vikingských válečníků, dnešní muži pletou, šijí a chodí na rodičovskou (povinně). Člověku se po těch vikinzích skoro stýská, když se na něj z titulní stránky časopisu o pletení smějou dva pletoucí proplešatěle něžní brýlatí návrháři.
Co na to cizinci? "Kde je Thor a jeho kladivo? Vyměnil ho za jehlice?" říkají si zhrzení cestovatelé, kteří doufali, že tuhé zimy lidi utuží a promění je v chlapy. Cizinci, kteří pobývají v Norsku delší dobu si ale po čase uvědomí praktičnost tohoto umění, přihlásí se do kurzu a upletou si pravý norský svetr, který by si jinak nemohli dovolit.
Zjištění třetí: Každý Nor se vyžívá ve vykládání historek o hrozném počasí, které zažil v roce XY. Norové si myslí, že počasí v jejich domovině je nejhorší na světě. Pokud je hezky, přicházejí o půdu pod nohama, protože špatné počasí je často jediná jistota, kterou měli (a teď to zatrolené oteplování, sluníčko a deset stupňů a Norové se nemají o čem bavit). Správný Nor má vždy po ruce nějakou historku o tom, jak napadlo 5 metrů sněhu, jak málem umrzl v -30 stupních, protože si nevzal svetr a podobně a většinou je vytahuje v době, kdy už se pomalu začíná blížit zima (tedy v půlce srpna) a rád tím straší přistěhovalce. Často se stává, že člověk, kterého potkáte poprvé v životě, vám s tragicky soustrastným výrazem poví, jak se máte začít připravovat na zimu, že bude strašná. Když cizinec ve zdraví přečká zimu a konverzačně prohodí, že to nebylo ani v nejmenším tak zlé (-10 bývá i v jižnějších zemích), Norové se na vás zamračí, potřesou hlavou a prohlásí:"Jen počkej na léto..."
Co doporučujeme cizincům: Připravte si nějakou strašlivou historku ze své domoviny a údaje z nejchladnějších míst republiky. Když Norové pochopí, že jste se narodil na místě, kde je jen o dva stupně tepleji než v Norsku, nešťastně se vzdají a najdou si nějakého Afričana, kterého vystraší snadněji.
Zjištění čtvrté: Norů je sice jen pět milionů, ale nářečí je zrovna tolik. Naučit se norsky není nijak těžké. Alespoň ze začátku. Gramatika je jednoduchá jako facka, sice se tam vysktuje spousta nepravidelných sloves a o se vyslovuje někdy jako o a jindy jako u, ale časem se to naučíte, všechno jde dobře, pochvalujete si a těšíte se, až si promluvíte s nějakým Norem. Problém je v tom, že spisovnou norštinu najdete jen v knihách a dokonce i televizní hlasatelé mluví každý svým nářečím. Nářečí je obrovské množství. Téměř každá vesnice má své vlastní a každý je na něj velice hrdý a propaguje ho co nejvíce může a pokud potká Nor v cizím městě někoho se stejným nářečím, okamžitě se dají do řeči jako rodní bratři. Cizincům ale svými nářečími působí zmatek, který je korunován zjištěním, že v dobré polovině země se nejenom nemluví, ale ani nepíše spisovným Bokmålem, ale využívají místo něj Nynorsk.
Co si mají počnout cizinci? Nepropadejte panice. Není to tak hrozné...Třeba v našem nářečí zvaném trøndersk čteme jednoduchou větu Jeg er også (já jsem taky; spisovně čteno jaj ár osó) takto: A e o. Jednoduché, ne?...
Zjištění páté: Norové milují svou zem a svého krále!
Co na to cizinec? "A o"
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.