Všechny cesty vedou do Říma

Vypravíte-li se někdy na Gotland, tak tu dříve či později zaslechnete, že všechny cesty vedou do Říma. Pravděpodobně se (jako já) podivíte, proč na švédském ostrově starousedlíci neustále operují tímhle moudrem a nakonec vás zaskočí (nebo taky ne, protože jsem vám už všechno vyzvonila), že budou měřit veškeré vzdálenosti na ostrově v mílích od Říma. Musíte si dát ale pozor na dvě věci. Jednak na to, že švédská míle měří 10 km a pak byste také měli vědět, že Řím leží uprostřed Gotlandu. A ačkoliv tam nenajdete ani papeže, ani Svatopetrskou baziliku je to místo vskutku překrásné a navštíveníhodné.

A tak jsem se jednu sobotu sebrala a vyrazila. Gotland těžce doplatil na reformaci a mnoho překrásných kostelů a klášterů se tak ocitlo bez střechy a bez kněží a mnichů. Stejně dopadla cisterciácká dominanta gotlandského Říma.

Ale klášter bez střechy kupodivu nepůsobil smutným či opuštěným dojmem (zde byste mohli namítnout, že je to proto, že jsem ten den měla štěstí na počasí a ano, měli byste naprostou pravdu). Spíše mi připomněl, jak Bůh promlouval skrze Nátana k Davidovi: "Toto praví Hospodin: Ty mi nebudeš budovat dům, v němž bych sídlil." Stavíme kostely a katedrály nesmírné krásy, ale přesto všechny jednoho dne sejdou věkem a nezbude z nich nic, než hromádka kamení. Je to ale Bůh, kdo nám staví příbytek a strop našeho domova má každý den jiný odstín modrých a šedých barev. Někdy je dokonce růžový či zelený. A tak v místech, kde bychom mohli truchlit (a někdy opravdu truchlíme) nad zkázou nádherných staveb, tvoří Bůh často neskutečné divy a ukazuje nám, že jeho smysl pro architekturu nekonečně přesahuje ten náš.

A tak jsem stála oprostřed rozbořeného kostela, dívala se vzhůru a viděla nebe místo stropu a tam, kde stávaly zdi kláštera se nyní tyčily stromy hrající všemi barvami a listím prosvítalo slunce. A místo samotné zvalo k modlibě a rozjímání a staré zdi a mladé stromy výmluvně vyprávěly o tom, že tam kde člověk v potu tváře skončí svou těžkou stavbu, tam naváže Bůh a promění vše obyčejné v krásu nesmírných rozměrů. Stačí se jen pořádně dívat.