Kterak se Eliška vydala do světa na zkušenou

Co archivář, to detektiv!

25. 10. 2016 19:17
Rubrika: Nezařazené

Tenhle slogan na sobě nesla útlá zelená knížečka, která vítala studenty archivnictví do prvního ročníku. Už jsem si tehdy v duchu nakrucovala svůj knírek (ne nepodobný páně Poirotovu) a těšila jsem se na velká dobrodružství, z nichž se nakonec vyklubaly hodiny s lupou nad nečitelnými texty, kdy se člověk v duchu (a vlastně někdy i dost nahlas) ptal, jesli ty kaňky tam jsou proto, že dotyčný písař brečel nad svou nechopností psát čitelně, nebo jestli je způsobil pláč nešťasných badatelů, kteří se v průběhu staletí snažili text rozlouskout, jako teď já. Stala jsem se studentem archivnictví a celá léta jsem přes občasné návštěvy archivu moc nechápala, o co teda jde. Stala jsem se studentem, ale ne archivářem. Hodiny teorie o systému archivnictví a o zapisování materiálu do kolonek NAD mi nic neříkaly, jen jsem často uvažovala, jak usnout, aniž by to vyučující zpozoroval. Kde je to napětí a dobrodružství, kde je detektivní práce? ptala jsem se nezřídka.

Až letos v září se mi, souhrou náhod, štěstí a pomoci dobrých lidí na univerzitě, přes mnohé útrapy podařilo odcestovat na Gotland na Erasmus. Jako vždy vybavená především enormní dávkou naivity a nadšení (a jako vždy bez slovníku a bez mapy), jsem se po 24 hodinové cestě z Norska ("Pojedu vlakem, vždyť Švédsko je sousední země, ne?") ubytovala v domku vedle továrny na konzervy a druhého dne jsem se vrhla do pracovního víru v archivu ve Visby.

Stát se (byť jen na 2 měsíce) švédským archivářem, není jen tak. Člověk potřebuje přinejmenším znát jazyk a archivní systém. A nebo umět báječně přikyvovat a na správných místech říkat hm, ahá, ja, nej a juste. Moje naivita (kombinovaná místy s až nemístným optimismem) mě naprosto nepřipravila na to, že švédština není jen norským dialektem, ale že má spoustu slov, která znamenají něco úplně jiného (případně třeba rovnou opak, nebo se v norštině vůbec nevyskytují). Další ranou do zad bylo ohromné množství dialektů, jímž vévodí všemi zatracovaná skånština (které v patách kráčí blekingština, kterou mluví náš hlavoun Hlavní gotlandský archivář). Švédové s úsměvem přiznávají, že někdy si ani navzájem nerozumí, protože jejich dialekt je naprosto odlišný. Pak se udiveně koukají na svého partnera v konverzaci a pronášejí něco na tenhle způsob: "Já vážně nechápu, jaktože nepoužíváš tohle slovo, vždyť je tak bezva, že se muselo objevit všude, nejenom u nás, ne?" Znalost archivního systému je taktéž klíčová. Nicméně vzhledem k tomu, že všechny příručky jsou psané odbornou švédštinou, končívá člověk často s hlavou v dlaních, případně v záchvatu šíleného smíchu (nebo v kombinaci obého, kdy se snaží zadžet příliv šílenství-v švédštině známého jako kokobeng, familiérně též koko, schováním obličeje).

Nakonec se ze mě stal pravý archivář-vyfasovala jsem bílé rukavičky, skřípající vozík, pípák i vlastní kancelář, kterou přede mnou okupoval proslulý bystrozor (ano, přátelé, natolik je archiv nebezpečné místo, že mívalo v minulosti vlastního bystrozora).

A tak si tu už měsíc a kousek vesele archivničím. Rozumím tak 50-80% (podle toho, jak moc odborně a jakým dialektem na mě kdo mluví), ale docela mi jde kývání a tváření se, že chápu o čem je řeč a tak se mi čas od času stane, že odkývu že: poletím na konferenci do Uppsaly, budu přednášet o českém archivnictví, zpracuju archiv něčeho, co je jmenuje Kreaturforsakringsforeningen, aniž bych měla ponětí, co něco z toho znamená apod. Ale popravdě, nebyla by to vůbec žádná legrace, kdyby člověk rozuměl všemu a nevídané situace do kterých se člověk vinou špatné komunikace dostává, stojí vážně za to. :)

Zobrazeno 979×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio