Plavba na sever

Před časem přišla Zala s nápadem, že bychom se mohly vydat Hurtigrutou do Bodø. Inu, proč ne, pomyslela jsem si. Je to sice drahá sranda, ale určitě to bude stát za to. A taky že jo.

Hurtigrute je souhrnné označení pro obrovské výletní lodě, které obeplouvají norské pobřeží od Bergenu až k Kirkenes a zase zpátky. Název, který bychom mohli přeložit jako "rychlá cesta", pochází zřejmě z pradávných dob, kdy se rychlost plavby mohla poměřovat tak leda s rychlostí chůze a dnes vzbudí u Norů jen lehké pousmání. Za 12 dní se toho dá přece jen stihnout víc, než vidět nějaké ostrůvky v moři a letadlem byste to zvládli za dvě hodiny. A tak se na Hurtigrutu vydávají výhradně důchodci z Ameriky a Německa a praštěné au-pairky, které mají rády norskou přírodu a moře.

Jelikož nejsme tak movité jako zbohatlí důchodci, vydaly jsme se jen na 25 hodinovou plavbu do Bodø. Ve čtvrtek při sledování počasí jsem zavýskala radostí nad celým sluníčkem, jehož obrázek se vznášel nad Bodø a v pátek už jsme slavnostně kráčely na obrovskou výletní loď.

Trochu nás zarazilo, když jsme zjistily, že radikálně snižujeme věkový průměr a na lodi nejsou skoro žádní Norové. Ale co, umíme se přizpůsobit, a tak jsem vytáhla své pletení, přisedly jsme si ke staršímu kanadskému páru a za chvíli jsme si povídali jako staří známí. Překvapeny jsme však nebyly jen my. Zdálo se, že pan recepční nechápe, proč nemáme objednané jídlo, jako ostatní hosté a doporučil nám, abychom si pak zakoupily něco v restauraci. Nemohl tušit, že naše batohy jsou napěchované zásobami převážně švédského jídla a že jediné, co si na lodi koupíme, bude zmrzlina. Holt norské jídlo je předražené.

Plavba ubíhala rychle a příjemně, užívaly jsme si nádherné přírody a čerstvého vzduchu a nedostatek pohybu jsme si kompenzovaly tancem po osamělé palubě. Celou cestu nám přálo počasí a až na půlhodinové kymácení bylo moře klidné a přívětivé.

Sluníčko je v posledních dnech docela pařan a rádo ponocuje a tak jsme se uložily dávno před tím, než zapadlo. Druhého dne ráno překonala naše loď polární kruh, a tak nás přišel uvítat král moří Neptun. Vysmál se nám, že nám ještě ukáže, jaké tady na severu může být počasí a pak nám jednomu po druhém nalil za krk sběračku kostek ledu. Naštěstí bylo hned po ruce štamprle alkoholu.

Usušily jsme trička, pojedly něco ze svých zásob, pokochaly jsme se a než jsme se nadály už se naše loď blížila ke svému cíli.

V Bodø jsme nejprve zjistily, že všechna místa, kam jsme chtěly jít jsou zavřená (včetně infocentra) a nakonec jsme skončily v muzeu letadel. Pak jsme se ještě prošly po pobřeží, objevily jsme Kafé Kafka, které mi svou atmosférou připomnělo domovinu a už bylo na čase pospíchat na vlak.

Takový noční vlak, kde dostanete zadarmo nafukovací poltářek, deku, špunty do uší a klapky na oči (byly potřeba, protože sluníčko se rozhodlo flámovat celou noc) zní sice moc hezky, ale stejně jsme se moc nevyspaly a ráno jsme se celé rozlámané vypotácely v Trondheimu, vytáhly vlaječky a pustily se do oslav sedmnáctého máje, největšího to svátku Norska. Ale o tom až příště.