Kterak se Eliška vydala do světa na zkušenou

Odvaha

17. 9. 2014 21:22
Rubrika: Nezařazené

   Tak už jsem v Norsku skoro měsíc a už se ukázalo se, že nejsem příliš pilný pisatel. Ale doufám, že mi odpustíte. Nechci dneska psát příliš o sobě, protože jakkoliv je život norské au pair zábavný a plný výhod (kdo například si může jen tak zpívat české písničky z pohádek cestou do školky, aniž by ho stíhaly desítky pohoršených pohledů?), není zas tak odlišný od života ostatních smrtelníků. Budu dnes psát o člověku, jehož pojetí života se tomu klasickému poněkud vymyká. Ano, řeč bude o mé sestře Aničce.

   Stalo se to asi před týdnem a půl. Zrovna jsem dojídala svoji polední svačinu (ne, obědy se tu bohužel neprovozují) a najednou koukám, že mi přišla SMS od mé drahé sestry zhruba v tomto znění:"Vyrážím z Osla směr Trondheim!" Anička v těch dnech pobývala se svými kamarády na jihu Norska, vzdáleném 700 km od Trondheimu. Neubránila jsem se úsměvu. Srandičky z Elišky, to by jim teda šlo. A v podobném duchu jsem jí odpověděla, že já mířím směr školka. Celé odpoledne uběhlo rychle, mobil jsem někam zahodila a podívala se na něj až večer. Se spikleneckým úsměvem na mě koukala zpráva:"Přijedeme až v devět. Vyzvedneš mě někde?" Trochu mě to zarazilo. Je to legrace, nebo fakticky přijede? Ale vždyť to jsou pořádné peníze, cestování v Norsku není levná záležitost. A takových komplikací! Nesměle jsem se proplížila do obýváku a začala vysvětlovat nicnetušící norské rodině, že možná za tři hodiny přijede moje sestra. Následujících třicet minut jsem se s ní marně snažila spojit, až se to nakonec podařilo. "Ani, jako vážně a fakticky hodláš přijet?!" "Jasný, sedím v náklaďáku, řidič mluví jen norsky a německy a vůbec si nerozumíme, ale všechno je v pohodě, za pár hodin jsem u vás!" Takže stop. A já si naivně představovala nějaký dálkový autobus. Místo toho jela Anička s lovcem medvědů, dvěma úzkostnými ženami a nakonec s kamioňákem, kterému nerozumněla ani slovo. Nakonec vše dobře dopadlo, šťastně jsme se shledaly, užily si báječný víkend, trochu jsme zavýletovaly a v pondělí časně zrána odletěla Anička do Osla.

      Na tomto místě bych tedy chtěla poděkovat všem odvážným lidem. Těm, kteří se nebojí opustit svět běžných konvencí a něco risknout. A ještě víc těm, kteří tak činí ve snaze udělat druhým radost.

 

Zobrazeno 855×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio